Fantazii se meze nekladou, takže, proč nesnít?

Prosinec 2011

Příběh jednoho hřebečka

27. prosince 2011 v 18:24 | Míša povídkářka |  O koních
Po palouku pobíhalo hříbě. Bylo mladičké-vedle něho běžela jeho matka. Opodál se klidně popásal zbytek stáda.
Náhle však stará klisna uslyšela varovné zaržání několika koní ze stáda. Ohlédla se, a všichni koně prchali. Rychle popostrčila své mladé a rozběhli se za stádem. Bylo však pozdě. Ozvala se strašná rána a ohnivý kámen zasáhl klisnu do hřbetu a ta se skácela na zem do trávy. Hříbě se zastavilo a očichávalo matce ránu. Ta ho však odstrčila a zaržála. Hříbě se rozeběhlo za stádem. Ještě naposled se ohlédlo a pak utíkalo za svými druhy.
Po asi čtvthodině běhu hříbě spatřilo na obzoru své stádo. Přidalo do kroku a doběhlo až k nim. Našlo matku jeho maminky a ta mu něžně olízala srst. Ostatní koně ze stáda se také přišli podívat a otec hříběte hledal jeho matku. Pak pochopil, co se stalo. Spolu s "babičkou" hříběte se o ně postarali.
Mládě rostlo a rostlo. Za pár týdnů už nebylo závyslé na mléce jedné klisny ze stáda a začalo se živit trávou a listy. Dny, týdny, měsíce ubíhaly. Kůň rostl a sílil a ve svých třech letech z něj byl silný hřebec. Stal se vůdcem stáda. Byl statečný, ale kdykoliv uviděl veliký džíp lovců a hlasy lidí, zahnal stádo daleko pryč.
Později se stal hrdým otcem překrásné černé klisničky. Žil v pokoji a tak i nakonec zemřel mezi svými druhy. Prožil šťastný a pokojný život a v Nebi se setkal se svou matkou, kde spolu běhali po nebeských lukách a byli dále šťastní.
KONEC

Pohřeb..

23. prosince 2011 v 18:41 | Míša povídkářka
Takže dnes se konal pohřeb pana Václava Havla... Plačící
Nashledanou, občane Havle...

Pane Havle...

22. prosince 2011 v 11:23 | Míša povídkářka
Milý pane Havle,
sice jsem Vás jako prezidenta nezažila, ale určitě jst se zařídil, aby moje generace se měla tak, jako se má. Určitě je tragédie, že jste zemřel. byl jste skvělý muž a velmi spravedlivý. Moc toho o Vás nevím, ale moc si Vás vážím.
PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ!!!

Pravopis

15. prosince 2011 v 21:05 | Míša povídkářka
Hmm, pravopis byla moje slabá stránka, dokud jsem si nestáhla Google chrom, ten to kontroluje za mě! :) Spousta lidí mi říká, že když něco napíšu, nemají tam být chyby, nedělá to prý dobrý dojem. Je to pravda, snažím se tím řídit, ale někdy mi to hold nejde, no... Taky spisovně moc nepíšu, to já radši hezky česky vulgaristsky! :D Nee, dělam si srandu. sprostě moc nemluvim. Huu, nevim co dál napsat. Mam angínu, tak to tomu mozečíčku taky moc nepomůže...
Tak ahoj, Míša.

Pod maskou

10. prosince 2011 v 18:34 | Míša povídkářka
Ahoj!
Tak jo, tohle téma se mi hodí. V příbězích, které vymýšlím, vlastně vystupuji já, ale "pod maskou". Některé z nich se mi zdáli, proto jsem je sepsala. Ale většinu z nich bych chtěla prožít, proto je píšu. Já si tím vlastně plním sny! Nejsem autista, nebo ňákej takovej tento.... Asi jsem snílek..? Nebo sem prostě magor. :D
Přeju si být spisovatelkou slavnou, jako je J. K. Rowling, ale to se mi nikdy nepodaří.. Takže mi ZATÍM zbývá jen snít.
:D
Míša