Fantazii se meze nekladou, takže, proč nesnít?

1. kapitola: Žena na krásném koni

22. listopadu 2011 v 16:41 | Míša povídkářka |  Štěstí od podkovy
Jak tak Emma seděla na Shirley, začalo se pomalu stmívat.
No super, pomyslela si. Teď mě vyhodí určitě, když přijedu pozdě!
Pobídla klisnu do klusu a vracely se do vesnice. Když pvšak přijela ke stáji, zjistila, že tam nikdo není. Bylo jí to hodně podezřelé... Vyčistila Shirley a dala ji do boxu.
Šla na náves se ještě projít. Potkala jenom malou holčičku. Zeptala se jí, kde jsou všichni.
"Šli hledat Emmu, toho sirotka ze stájí. Byla tu nějaká paní na černém koni s uzdou a sedlem z šedé kůže a stříbrnými nítěmi protkanou čabrakou. Řekla, že ji máme jít hledat, že je to příkaz nějakého pána z krajiny měsíce. Všichni dostali z lidí z Měsíční země strach a šli tu dívku hledat. Já jsem vyrazila do polí, jestli tam někde není na koni." Řekla dívenka.
"Děkuji ti," poděkovala Emma a dítě odběhlo.
Páni... žena z Měsíční země tady, to se jen tak nevidí! Přemýšlela.
Měsíční a Sluneční země byly obrovské ostrovy, které byly propojeny jenom uzoučkým pruhem země. V Měsíční zemi bylo vše temné a ponuré. Nebyla tam lesy, jenom holé skály.
Zato v Sluneční zemi bylo vše jasné a lidé zde milovali sluneční zář a její teplo. Byly zde veliké lesy, ve kterých žili elfové a malí skřítci světla a různé poletující víly. Lidé tu byli šťastní a nebyli na sebe zlí.
Obě země však něco spojovalo: Veliká láska ke koním. Každý sedlák tam měl alespoň jednoho koně a chovy byly úžasné. V měsíční zemi se rodila pouze černá a šedá hříbata. Nikdo nevěděl, proč. Ve Sluneční se rodila všechna zbarvení, kromě vraníků a šedých koní.
Emma šla po návsi a přemýšlela, proč ji asi ta žena hledá... Najednou uslyšela hlasy:
"Nevděčníku! Okamžitě ji jdi hledat, nebo přijdeš o hlavu ani nemrkneš!" Křičela nějaká žena.
"Ale já nemohu chodit," opáčil jí nějaký muž. To musí být strýček Aran! Emma měla strýčka moc ráda. Rychle zaběhla do té uličky a uviděla klečícího Arana a před ním stojící ženu, která držela v ruce otěže překrásného vraníka. To je asi ta žena.. Pomyslela si Emma.
Najednou se však zděsila: Žena vytáhla černou dýku a začala s ní hrozit strýčku Aranovi.
"DOST! Nechte ho být," zakřičela na ni Emma. Žena se nani udiveně podívala. Něco takového by od nějaké vesničanky nečekala! Leda že...
"Kdo jsi, hloupé dítě?!" Zeptala se rozrušeně ta žena.
"Emma ze stájí, a kdo jste vy?" Zněla odpověď.
"Já jsem kněžna Elizabeth z Měsíčního království a přikazuji ti, abys okamžitě nasedla na mého koně! Na nic se neptej," rozkázala kněžna.
"NE!" Zakřičela Emma a dala se na útěk. Když byla v půlce návsi, uslyšela za sebou dusot kopyt. Né, už je za mnou pomyslela si nešťastně.
"Elemour karst, Emma!" Uslyšela za sebou. Nevěděla proč, ale jakoby ten jazyk znala. Ta slova jí byla povědomá. Najednou měla pocit, že se musí ohlédnout. Za ní jela tryskem na bílém koni krásná elfka. Kůň měl zlatou nití prošitou čabraku a sedlo s uzdou z červené kůže. Emma zastavila a jen taktak se vyhla uhánějícímu koni. Elfka otočila koně na zadních a jela k ní zpět.
"Jsem Evolin. Rychle nasedni, musíš odsud pryč!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lála Lála | 24. listopadu 2011 v 17:39 | Reagovat

To je tak napínavý. Jak to pokračuje?

2 Míša Míša | Web | 25. listopadu 2011 v 14:43 | Reagovat

To se dozvíš ve dvojce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama